www.marketka-dmo.estranky.cz - Užitečná literatura

Jana Makovcová - Maminko, nezpívej

Nakladatelství ALMI vydává knihu české autorky Jany Makovcové, matky dvou malých dětí. Jedno z nich je postiženo autismem, dětskou mozkovou obrnou a epilepsií. Ani druhé není bez problémů.
Kniha „Maminko, nezpívej“ je současný a skutečný příběh. Jana Makovcová popisuje rané dětství svých synů i to, jak vnímá svět kolem sebe její autistický syn. Čtivou formou seznamuje čtenáře s životem rodičů, vychovávajících „začarované“ děti. Je to příběh o mateřské „dovolené“, lásce a naději. Kniha, napsaná s nadhledem a humorem, není určena jen rodičům a příbuzným postižených dětí, nepochybně osloví i ty, kteří mají děti zdravé.

Autorka má svůj blog www.postizenedeti.cz.

Ukázka z knihy:

O trpělivosti,naději a tulipách...

Pro postižené dítě není ani tak důležité kolik lékařů jej vyšetří a jak přesně se stanoví jeho diagnóza. Není důležité kolik navštíví léčitelů a terapií. Nejpřínosnější pro jeho vývoj a rozvoj je to, zda se mu někdo denně věnuje a pracuje s ním. Taková každodenní práce leží na bedrech rodičů a je to asi to nejtěžší břemeno, které rodič postiženého dítěte nese. Pro mne JE nejtěžší.

Není lehké vyrovnat se s tím, že dítě není zdravé a nedosáhne v některých oblastech dovedností zdravých dětí. Že třeba nebude nikdy vidět, slyšet, chodit nebo chápat lidskou řeč. Ale ještě těžší je vyrovnat se s každodenní, nikdy nekončící, prací.

Rehabilitujte, masírujte, procvičujte slovní zásobu a porozumění, protahujte svaly, zlepšujte hybnost jazyka a úst, dělejte dechová cvičení, dělejte grafomotorická cvičení, zlepšujte jemnou motoriku. Dělejte to denně, Vaše dítě to potřebuje! Tak nějak vypadají doporučení všech specialistů, ke kterým chodíme.

Ano jistě, řeknete si asi, když to dítěti pomůže, dělala bych to. Takový zápřah se však dá vydržet pár měsíců, ne několik let. Já to nedokážu.

Nedávno jsem svou únavu z neustálého cvičení a procvičování probírala s jinou maminkou postiženého dítěte. Ona mi na to řekla:

Pořád jsem čekala..až začne lézt, až se postaví, až udělá první krok. Pořád jsem si myslela, že až ..., tak ta všechna práce skončí. Že si odpočinu. Trvalo mi několik let, než jsem pochopila, že to je už na celý život.

Když jsem cvičila se synem čtyřikrát denně Vojtovku bylo to těžké. Přinutit se několikrát denně cvičit, každý den, den za dnem, bez přestávky. Světlé chvilky v těch dlouhých měsících byly jen doby očkování. Po očkování se několik dní nesmí cvičit. Hurá! Radost z takové přestávky byla srovnatelná s radostí z vytouženého vánočního dárku.
Kde neustále brát motivaci s dítětem pracovat? A co když se dítě nezlepšuje nebo jen opravdu mizivě? Kde brát motivaci, když není vidět výsledek?

Chci, aby má práce měla smysl. Jsem netrpělivá. Mám se prý učit trpělivosti. Mé děti mne učí trpělivosti. Tak, jako mé tulipány.

Máme tu těžkou a neúrodnou půdu, že je téměř nemožné ji porýt rýčem, i když je nasáklá několikadenním deštěm. Když je sucho, je tvrdá jak kámen.

Na podzim jsem vysázela cibule tulipánů. Nevěřila jsem ale, že by mohly skutečně na jaře vyrůst.

Začalo jaro. Tráva zatím nerostla, ale tulipány, kupodivu, vyrašily. Při procházce vesnicí jsem zjistila, že všechny zahrady mají krásné zelené trávníky a jsou poseté vzrostlými tulipány a narcisy. Mé tulipány, jen o pár metrů dál, však byly dva lístky kousíček nad zemí. „Nevykvetou“, řekla jsem si. „Půda je špatná.“

Ale za pár dnů, ty maličké rostlinky, začaly kvést. Tulipány jsou rozkvetlé jako ostatní, jen o něco menší. Ale stále rostou, pomalu, ale rostou. Vypadá to, v našich podmínkách, jako zázrak. Každý den se na ně dívám, abych tomu uvěřila.

Mé děti jistě dokáží to, co ty hloupé tulipány. Bude jim to trvat trochu déle, ale vykvetou.

Vždycky, až si budu zase zoufat, vzpomenu si na letošní tulipány. Abych uvěřila. A můžeme pak tomu říkat třeba ...zázrak.

****************************************************************************************************

PhDr. Helena Chvátalová - Jak se žije dětem s postižením

popis:
Čtrnáct rozhovorů s rodiči dětí s postižením nechává nahlédnout do problematiky pěti typů postižení. Všechny rozhovory se dotýkají tří základních okruhů problémů, s kterými se rodiče takových dětí musí zabývat. Prvním problémem je vyrovnávání se skutečností, že narozené dítě je jiné, než byly rodičovské představy, a pak cesta k bezpodmínečnému přijetí dítěte. Druhým problémem jsou otázky týkající se vzdělávání dítěte: Jak zařídit školní docházku, je vhodná integrace, kdy a jak? A konečně třetím, nikoli však nejmenším, problémem je zajištění budoucího života dítěte s těžkým postižením. Co s ním bude, až se rodiče o ně nebudou moci starat? Každý mladý člověk má přirozenou touhu se od rodičů odpoutat, v případě postižení či nemoci je tento proces nesmírně ztížen, ne-li přímo znemožněn. Jaké jsou možnosti zaměstnávání lidí s postižením, jak je společnost ochotna je přijmout?

**************************************************************************************************

Jana Hašplová - Masáže dětí a kojenců

popis:
Postup při masáži, masáže jednotlivých částí těla, masáže v těhotenství a masáže novorozence, masáže u nemocných dětí.
Názorné a přehledné uvedení do techniky masáží dětí a kojenců určené ať už pro výukové kurzy, pro profesionální pracovníky i pro samotné rodiče. Po teoretickém uvedení do problematiky masáží (účinnost masáží u zdravých i nemocných dětí, význam doteku jako součásti komunikace s dítětem, souvislosti a aroma- a muzikoterapií...) tvoří jádro knihy vlastní technika masáže, jež je ilustrována na cca. 75 fotografiích, které zájemcům pomohou osvojit si vlastní postup.

ukázka:
Nemějme strach dotýkat se novorozených dětí. Na hřejivé pohlazení ten čerstvě narozený človíček dychtivě čeká. Vždyť porod je jednou z nejdramatičtějších situací, které za svůj život prožije. Prodrat se úzkými porodními cestami z teplého a bezpečného světa matčina lůna a rychle se přizpůsobit samostatnému životu v oslňujícím, hlučném, studeném a velikém světě ho stálo mnoho námahy a energie. Když ho mámina ruka pohladila, mohl se přisát, přitulit, slyšet tep jejího srdce, uklidnil se a opět našel rovnováhu. Během 24 hodin pokleslo množství stimulačního hormonu na normální hladinu a novorozenec (pokud nenastaly jiné komplikace) dostal na celý život do vínku schopnost se normálně učit a rozvíjet, zvládat stres, střídat zátěž a úlevu.
Děti, které nebyly z nejrůznějších důvodů ihned po porodu u maminky, aby se jich dotýkala a hladila je, nepocítily úlevu a uvolnění řadu dnů i týdnů po narození. Musí se teprve naučit uvolněně odpočívat. Dlouhotrvající napětí a stres v organismu blokují nově vznikající nervové spoje, rozvoj a učení. Podílejí se na dalších, následně vzniklých fyzických i psychických poruchách.
Láskyplné doteky jsou pro tělesnou a duševní pohodu kojence nezbytné a i v těchto případech jsou masáže velmi účinnou ozdravnou metodou. Je prokázáno, že i nedonošené děti se vyvíjejí rychleji, jsou-li pravidelně masírovány. A jistě není náhodou, že u mnohých národů, jejichž život je více propojen s přírodou, se masáž kojence pokládá za běžnou součást péče o dítě. Řada prvků, jež jsou začleněny do naší masáže, vychází právě z těchto tradic. U kojenců se masáž provádí velmi jemně, v prvních třech týdnech života spíše jen roztíráme olej a masírujeme jen náznakově. Při masáži končetin můžeme místo táhlých a krouživých pohybů užít zpočátku kroužkování. Končetinu obejmeme palcem a ukazováčkem a lehce sevřeme do kroužku, uvolníme, prsty posuneme a stisk opakujeme. V souladu s působením masáže postupujeme nejdříve odstředivě a potom dostředivě. Do konce prvního měsíce života dítěte postupně přidáváme dále popsané prvky masáže. Snažíme se celou sestavu projít každý den. Pokud je to možné, provádíme ji zhruba půl hodiny po krmení, v době, kdy je dítě v dobré náladě. Účinek masáže umocníme, prodloužíme-li relaxaci dítěte v příjemně teplé koupeli.
Vy i vaše dítě potřebujete trochu času ke zvládnutí sestavy a k získání pocitu uvolnění. Ale zakrátko ztratíte nejistotu a dítě vám svým chováním dá najevo svou spokojenost. Bude sledovat váš pohled, bude se na vás usmívat a nastavovat tělíčko vašemu hlazení.
Všimnete si, že dítě po masáži lépe usíná, je klidnější, netrpí bolestmi bříška, je méně nemocné, dobře naladěné, veselejší a mazlivější. Masáž se ve vaší rodině stane rituálem radosti, pohody a štěstí.

Doplněno fotografiemi, lze zakoupit i s videokazetou.

**************************************************************************************************

Anne-Marguerite Vexiau - Dej mi ruku, ať mohu mluvit

Ruka

Ruka pro mne zvolená

Ruka zvolená, abych mluvila

Ruka vyvolená, aby se žilo a aby se hlásil život všech postižených

Ruka roztrhaná nemocí

A ruka zvětšená každou volbou žít život volby a štěstí

Ruka líbezná a ruka vybraná, aby uvolnila lásku

Abych se lehce vyrovnala jiným

Polovina ode mne samotné

Omezovaná v životě prožít radost

Ruka živá a ruka zpívající

A zimomřivá ruka, která žije a tvoří život a lásku Volím tvou ruku, abych přešla smrt a nechala zemřít smrt A změnila život A já zůstávám sama sebou Zimomřivá a zpívající volím tvou ruku, abych mluvila.

Karolínka Jousselinová

Technika, jež umožňuje „nemluvícím“ osobám komunikovat pomocí„podané ruky“, resp. pomocí fyzické dopomoci asistenta – facilitátora(nejčastěji rodiče, učitele či logopeda), se odborně nazývá facilitovaná čiusnadňovaná komunikace.

Facilitovanou komunikaci lze charakterizovat jako podpůrnoukomunikační techniku využívanou zejména v zahraničí (např. ve Francii,Austrálii, Itálii, Izraeli…) a zároveň jako techniku umožňující jedincům s diagnózou autismus, těžká mentální retardace či dětská mozková obrna, popř.dětem, mládeži a dospělým s jiným vývojovým postižením navázat komunikaci s okolím.
V podstatě se jedná o komunikaci „usnadněnou“ facilitátorem, jehož úkolem je zabezpečit podporu polohy ruky, a to nejčastěji ukazováčku tak, aby se daný jedinec mohl vyjadřovat pomocí ukazování na konkrétní předměty, obrázky či písmena. V případě, že je však uživatel facilitované komunikacen schopen používat odděleně svůj ukazováček, fyzická podpora asistenta se může minimalizovat až na úroveň zápěstí nebo přední části paže.

O facilitované komunikaci (dále FK) se vede v současné době mnoho diskusí. Tato technika má jak svoje odpůrce, tak i svoje obhájce. Podle argumentů obhájců FK, zpravidla rodičů dětí s těžkým zdravotním postižením a některých pedagogů, představuje FK alternativní formu komunikace, která úspěšně rozvíjí komunikační proces těžce zdravotně postiženého dítěte; jeho schopnost vyjadřovat myšlenky, názory a pocity. Napomáhá budovat jeho vlastní identitu a integrovat je do společnosti. Naproti tomu odpůrci FK hovoří o její nespolehlivosti, nevědeckosti a o ovlivnitelnosti realizace této techniky asistentem. Anne-Marguerite Vexiauová, propagátorka facilitované komunikace, se ve své knize Dej mi ruku, ať mohu mluvit snaží ve třiceti kapitolách techniku FK přiblížit jak odborné, tak i široké laické veřejnosti, zejména pak rodičům těžce zdravotně postižených dětí s narušenou komunikační schopností. Autorka se příliš nezaměřuje na vlastní popis podstaty techniky facilitované komunikace, ale spíše na vymezení jejího významu, sociálního a socializačního dopadu pro její uživatele a zároveň věnuje poměrně velký prostor také prezentaci sdělení uživatelů FK, jež autorka sama zaznamenala (nejčastěji pomocí využití komunikátoru s výstupem na tiskárnu) během terapeutických sezení se svými klienty . Anne-Marguerite Vexiau ve své knize také několikrát zdůrazňuje roli rodiče jako partnera odborně vyškoleného facilitátora při usnadňované komunikaci, který má za úkol danou techniku adaptovat a aplikovat do každodenních aktivit dítěte s komunikačním handicapem, přičemž akcentuje partnerský a zpětnovazebný vztah mezi uživatelem, rodičem – asistentem a osobou terapeuta – facilitátora, který zabezpečuje zaškolení rodičů – asistentů i další zdárný průběh FK.

Facilitovaná komunikace, představuje jednu z aplikovatelných forem alternativní a augmentativní komunikace, která otevírá nové cesty v komunikaci lidem a s lidmi s těžkým zdravotním postižením a přispívá tak k humanizaci a normalizaci jejich života a jako taková si jistě zaslouží pozornost nejenom ze strany laické, ale i odborné veřejnosti.

zdroj: epedagog.upol.cz/eped4.2004/recenze02.pdf

Komentáře

Přehled komentářů

Responsible play is important for maintaining a healthy approach to entertainment.

(RudolfStile, 7. 12. 2025 16:02)

Responsible gaming is essential for maintaining a safe approach to entertainment.
It helps players stay in control and prevents negative outcomes.
By setting limits, individuals can enjoy gaming comfortably without overextending themselves.
Understanding one’s habits encourages more thoughtful choices during gameplay.
Reliable platforms often promote helpful options that assist users in staying protected.
Maintaining self-control ensures that gaming remains a positive activity.
For many players, responsible play helps avoid fatigue while keeping the experience satisfying.
In the end, a thoughtful approach supports long-term well-being and keeps gaming safe.
https://dosweeps.com/reviews/bucksjet

Menu

Komentáře

Přehled komentářů

Responsible play is important for maintaining a healthy approach to entertainment.

Изучение английского языка остаётся важным умением в глобальном обществе.

На этом сайте предста

Just dropping a reaction here

Ремонт авто СПб — гарантия и честные цены

Услуги ремонт автомобиля — быстро и рядом

13 things to know before going to puerto rico lonely planet

?Cоnsіguе 90 tіrаdаs grаtіs y un bоnо de hаstа 1600Еur

Сервис EasyDrop считается иk

Куда обращаться, если дверь не открывается?

I promised.

Feeling Burned Out at Work? Share Your Story

Оbtеnеz 240 tоurs grаtuіts еt un bоnus аllаnt jusqu’a 1750$

Redone loli

Источник kra46a

Sіchere dir jеtzt 235 Freіsріele und bіs zu 2300ЕURО

Современные СМИ играют ключевую роль в общественной жизни.

Maintaining control while gaming is fundamental for ensuring a safe gaming experience.

Latest loli

Smart-aleck loli

Portrét

Fotoalbum

Poslední fotografie

Toplist

Oblíbené odkazy

Vyhledávání

Archiv